Potápění

Potápění je přirozená součást plavání kojenců. Je to něco, co se děje jakoby mimochodem během pobytu ve vodě. Potápění je napínavé a je to jiný způsob pohledu na svět. Možnost pohybovat se pod vodou bez zábran dává dítěti pocit svobody. Dítě se naučí nepodléhat panice, spadne-li náhodou do vody, a je na tuto nepředvídatelnou událost lépe připraveno. Rodiče získávají pocit jistoty, když vědí, že jejich dítě zvládá plavání i pod vodou.

Děti se rodí s takzvaným potápěcím reflexem, což znamená, že když se cizí tekutina dostane do oblasti hrtanové příklopky, ta se uzavře a zablokuje dýchací cesty. Následuje masivní reflex: činnost srdce se sníží skoro na polovinu, zvýší se tlak krve, polykací reflexy se uvedou v činnost, paže a nohy se začnou rytmicky pohybovat a krev z paží a nohou se přerozdělí do životně důležitých orgánů – srdce a mozku. To vše má jediný cíl – šetřit kyslíkem a dostat se na hladinu vody. Tento potápěcí reflex mají děti do věku 6 měsíců a pomáhá jim zatajit dech během pobytu pod vodou. Potápěcí reflex funguje jen při několika prvních potopeních. Děťátko se totiž postupně naučí zadržet dech, takže pak už nehraje roli, zda-li reflex existuje nebo ne.

Prvním krůčkem ve výuce potápění je otírání obličejíčku mokrou dlaní, pak dítě poléváme a později potápíme pod vodu. Před potopením dá rodič nebo instruktor dítěti vždy jasný signál. Dítě se brzy naučí podmíněným chováním spojit signál s potápěním a naučí se vyhnout potápěcímu reflexu tak, že místo toho vědomě zadrží dech. Nikdy se s dětmi nepotápějte bez dohledu odborného personálu, pokud sami nemáte dostatečné zkušenosti.

Historie a výzkum

Plavání kojenců není nový jev. V knihách starých několik set let se můžeme dočíst, že cestovatelé v tropických zemích viděli, jak domorodé maminky berou své nově narozené děti a koupou je v lagunách nebo říčkách, pouštějí je a potápějí pod vodu.

V našich částech světa se plavání kojenců a batolat začalo vyvíjet přibližně před 40 lety. Začalo současně v USA, Austrálii, Kanadě a západním Německu na počátku 60. let. V této době také pracoval na výzkumech v oboru plavání kojenců ruský vědec Dr. Igor Čarkovskij, šlo však spíše o experimentování – co děti zvládnou nebo kolik vydrží. Tento přístup nebyl zrovna citlivý, byla zde snaha o urychlení vývoje, dítě se mělo naučit plavat co nejdříve. U nás v 70. letech začal s výzkumem v této oblasti doc. Miroslav Hoch z Fakulty tělovýchovy a sportu na pražské univerzitě. Jeho přístup byl již citlivější. Své články publikoval např. ve Vlastě. Pro pokročilý věk se mu však plavání nepodařilo rozvinout. Nyní je plavání kojenců velmi rozšířenou a oblíbenou aktivitou i našich nejmenších. Výzkumy a zkušenosti ukazují, že děti, které plavou, jsou zdravější. Jelikož se od útlého věku zocelují koupáním a potápěním, mají méně problémů s dýchacími cestami.

Německá profesorka Liselott Diem z Kolína svými průzkumy v letech 1974-1977 dokázala, že děti, které plavou od 3 měsíců, lépe koordinují své pohyby a rovnováhu. Tyto děti jsou také více nezávislé a v novém neznámém prostředí méně bojácné. Ve své práci Diem zdůrazňuje, že voda stimuluje všechny smysly.

Co se u nás děti naučí?

Všechny naše kurzy vedou profesionálně vyškolení instruktoři, kteří mají jak praktické, tak teoretické znalosti. Pravidelně se školí v kurzu 1. pomoci, musí mít teoretické lékařské znalosti a znát základy vývoje dětí, aby dokázaly správně informovat rodiče. Dále musí znát správné hygienické zásady a mít přehled o kvalitě vody.

Děťátko můžete připravit tím, že ho koupete ve vaně. Velmi se osvědčila společná koupel jednoho z rodičů a děťátka ve vaně, což můžete praktikovat brzy po narození. Teplota vody by měla být 37°C – 38°C, rovněž v koupelně musí být teplo.

Doma ve vaně můžete začít plavat s děťátkem již 6 týdnů po narození nebo i dříve, jakmile se zahojí pupeční šňůra. Chcete-li začít plavat s vaším děťátkem doma ve vaně, nabízíme vám návštěvu instruktorky. Předvede vám cviky vhodné pro děti tohoto věku. Děti se učí poznávat vodu stejně, jako by poznávaly svět kolem sebe, na souši.

Společné výuky plavání v bazénu se mohou zúčastnit děti od 6 měsíců. Je jednodušší začít, když je dítě hodně malé, dokud se ještě nestačilo naučit mít strach z vody. Ale není problém začít s plaváním, i když je dítě starší. Nikdy není pozdě. Skupinová struktura dělá zázraky a motivuje dítě, aby udrželo úroveň s vrstevníky.

Dítě motivovat, být mu příkladem (maminka mne učí, to co sama umí a ukáže mi to), nenutit ho k novým věcem, ale přistupovat citlivě a pozvolna, pomocí hry a dobré nálady se děti učí rychle.

Rodič, který dbá na rady instruktorů a osamostatňuje dítě, jak v lekcích doporučujeme, ho může naučit pohybovat se samotné s pomůckou před prvním rokem. Většina rodičů má však zbytečný strach a tak děti plavou sami s pomůckou až kolem 1,5 roku. Záleží na tom, jak definujeme „plavání“. Z pozice děťátka je plavání to, že se dokáže volně pohybovat ve vodě bez cizí pomoci, vlastními silami, hlavně kopáním nožiček.

Praxe ukázala, že dítě, které chodí plavat zhruba od šesti měsíců do tří let bez větších pauz ve výuce, se umí ve vodě pohybovat, tyto pohyby už nezapomene a je připraveno k nácviku plaveckých stylů. Postupně si osvojuje jejich základy, asi ve čtyřech letech začne plavat srdíčka (prsa), mlýnek (kraul) a samostatně na zádech. K úplně správnému provedení je však vyvinuto až kolem osmi let.

Ne, ale plavecké schopnosti trochu „zrezaví“, nemáte-li možnost oživovat naučené dovednosti. Například, po pětiměsíční přestávce v plavání váš první pobyt ve vodě může vypadat, jako by jste začínali od začátku. Avšak po pěti až deseti lekcích uvidíte, že plavecká dovednost dítěte se rychle vrací. Trpělivost a maximální podpora ze strany rodičů umožní, že dítě obnoví své získané dovednosti rychleji.

Bazén pro plavání kojenců je schválen Krajskou hygienickou stanicí, která pravidelně odebírá vzorky vody. Pokud by se zjistily jakékoliv nedostatky, okamžitě nás bude kontaktovat a my zajistíme nápravu. Velmi důležitá je hygiena všech zúčastněných. Vyžadujeme sprchování rodičů i dětí nahého těla bez plavek s použitím mýdla.

Dále je nezbytné, aby rodiče dodržovali aklimatizaci dítěte po plavání, tzn. udělat si na plavání čas, vysušit dětem ouška, dát svačinku a pohrát si v hracím koutku. Při správných zásadách své dítě otužujete a upevňujete tak jeho zdraví. Když vyběhnete hned po lekci ven a sednete do studeného auta, pak vaše dítě vystavujete sami možným nemocem.

Každé dítě je individuum. Při nácviku jsou rodiče svým dětem oporou a příkladem. Proto by měli být uvolnění a přenést tento klid na dítě. Pozitivní a cílevědomé procvičování nakonec přinese žádaný výsledek. Soustřeďte se na to, co vaše dítě potřebuje, a buďte trpěliví. Nepotápějte dítě, dokud není uvolněné a nepřizpůsobilo se pocitu vody na obličeji. Dítě musí nejprve získat pocit jistoty a bezpečí. Může to chvíli trvat, ale za to úsilí to stojí. Vašemu dítěti se pak plavání bude líbit.

Nikdo není „neutopitelný“. V blízkosti vody musíme být vždy velmi pozorní. Dohled dospělých a bezpečnostní zábrany mezi dítětem a vodou jsou nejlepší ochranou před nehodou, proto mějte své děti neustále pod dozorem!. V plaveckých cvičeních se však dítě naučí pohyby, které zvýší jeho šanci dostat se do bezpečí, když se nemůže spolehnout na cizí pomoc.

Už s malými miminky trénujeme různé pády do vody, skoky, doplavání si k okraji nebo dospělému, chycení se a vylezení z vody. V každé lekci se také plave na zádech, tuto záchranou polohu by děti měli mít osvojenou co nejdříve. Často tuto polohu nemají rádi, je jen na rodičích, jaký zvolí přístup, budou-li to dítěti tolerovat nebo s nim citlivě tuto polohu nacvičovat.